Okouzlení

24.09.1996

I vichr ztichne v pokoře
i zuřivý lev se skloní
když uvidí tu nežnou tvář,
krůpěje kanoucí po ní.

I stádo slonů ztiší krok
a nemohou býti zklamaní,
až na pozadí deště zazáří
promoklé vlasy havraní.

Černočerné plamínky vlasů
lemují tu asketickou tvář
šeptajíc ódy na krásu
co zastiňuje měsíce zář.

Jak bujný kůň když větří
a chřípí jeho chvěje se,
rty, jemné plátky okvětí,
pohleď, ten zázrak směje se.

Rty, co slova o lásce
stvořeny byly šeptat,
nemohou, nesmí býti zlá,
nebudou nikdy reptat.

I vichr ztichne v pokoře,
když kolem něho letí,
kolem té tváře, vedle nějž
ostatné jsou jen smetí.

Jedinkrát viděla jsem tu tvář
v záblesku bouře uletěla,
přítomnost vznešeného:
uzřela jsem archanděla.

© 2011 schevka | All rights reserved | Visitors: