Smutek

28.01.2002

Ve vzduchu je jaro a obloha je modrá i v noci
Nevím čím to je, no má mě ve své moci
Moře a stín a vybledlý pruh trávy
hluboký spleen... pláču si do kávy

Život je zvláštní, nezná slitování
Někdo je šťastný, já k politování
Zbloudilý stín na duši mi leží
Málokdy spím a v mých očích sněží

Nemám pro koho být, ani poč být krásná
Chci se někam skrýt a umřít, konečně šťastná
Moře a stín a toulky mokrou trávou
V tvé náruči že spím, to se mi honí hlavou

Nezvyknem popisovať, ako rastú moje básne, ale toto je také milé, že neodolám: Sedím si teda doma, je večer, či skôr noc, sedím sama na pavlači a cítim sa maličká pod hviezdnatým nebom... maličká a hlavne strašne opustená... v takýchto prípadoch fajčím a smskujem v tme a kedže ma práve navštívila prvá sloha novej básne, posielam ju smskou priateľovi Jožkovi, je to príbuzná duša a môj anjel ochranca a veľmi mi pomohol, keď som bola úplne na dne... no a o pár minút mi ako odpoveď prišiel tento text:

Jožko:

Modré je ráno a modré sú tvoje oči
Zašepkáš: áno a sen k tebe vkročí
Prstami do dlane nakreslím ti dúhu
Ak ti z nej zostane, vyčaríš si druhú
V dlani si postavíš farebný hrad
V ňom isto pochopíš, kto ťa má rád

Môj osvedčený recept na zahnanie zlých duchov Smútku a Beznádeje, zdieľanie týchto nepríjemných vlastností s kamarátmi (osvedčený pre mňa, neviem, ako kamaráti, ale vždy je to na revanš :) zase raz priniesol svoje plody a pribudla ďaľšia časť básne. Tentokrát je autorom Ľubo.

Ľubo:

A keď ju zodvihneš, pribiješ na nebo,
vždy keď sa otočíš, budem stáť za tebou

© 2011 schevka | All rights reserved | Visitors: