schevka.sk :poems
V jednom pomerne vzdialenom období môjho živote si moja hlava zmyslela, že bude rozmýšľať vo veršoch. Nešlo sa toho nijakovsky zbaviť, básne prichádzali cez deň aj v noci, a čo bolo horšie, budili ma. Nezostávalo mi nič iné, ako si ich zapisovať, potom bol chvíľu pokoj. Za každou z mojich básní je ukrytý príbeh, skúsenosť, prežitok… Obsahujú moje najvnútornejšie pocity. Najmilšie sú mi Duha, Moje moře a Bílá vrána. Časť z nich je v češtine, zvyknem si totiž namýšľať, že mám dva rodné jazyky.
Okouzlení | 24.09.1996 |
Můžeš býti pánem | 11.11.1996 |
Radost | 13.11.1996 |
Co (ne)může být… | 17.12.1996 |
…si zpívám (Part 1) | 17.12.1996 |
…si zpívám (Part 2) | 17.12.1996 |
Pieta | 14.02.1997 |
Čo už? | 19.02.1997 |
Trápení | 16.05.1997 |
K 33 | 19.05.1997 |
Duha | 20.05.1997 |
Moje moře | 20.05.1997 |
Ranní léto | 21.05.1997 |
Básničkový deň | 21.05.1997 |
Depresívna | 21.05.1997 |
Snad, že… prší | 16.06.1997 |
Čas | 16.06.1997 |
Jedno jméno | 18.06.1997 |
K narozeninám | 23.06.1997 |
Bílá vrána | 11.07.1997 |
Podzimní ráno | 19.09.1997 |
Něžné jako ty | 05.02.1998 |
Chci s tebou… | 14.04.1998 |
Moje hvězdo | 14.02.1999 |
Změnil ses | 14.02.1999 |
Vráťme čas | 14.10.2000 |
Večer | 05.05.2001 |
Lháři | 12.05.2001 |
Nemôžem zabudnúť | 25.05.2001 |
Cesta končí | 30.10.2001 |
Len pre teba | 29.01.2002 |
S tebou | 09.04.2002 |
Sama | 15.05.2002 |
Dávam ti seba | 30.01.2002 |
Zima | 20.02.2003 |
Pravda | 02.09.2003 |
Nechoď | 18.11.2003 |
Sloboda | 30.01.2007 |
Obraz na strope | 20.06.2007 |
Smutek | 28.01.2002 |
Okouzlení
24.09.1996
I vichr ztichne v pokoře
i zuřivý lev se skloní
když uvidí tu nežnou tvář
krůpěje kanoucí po ní
I stádo slonů ztiší krok
a nemohou býti zklamaní
až na pozadí deště zazáří
promoklé vlasy havraní
Černočerné plamínky vlasů
lemují tu asketickou tvář
šeptajíc ódy na krásu
co zastiňuje měsíce zář
Jak bujný kůň když větří
a chřípí jeho chvěje se
rty, jemné plátky okvětí
pohleď, ten zázrak směje se
Rty, co slova o lásce
stvořeny byly šeptat
nemohou, nesmí býti zlá
nebudou nikdy reptat
I vichr ztichne v pokoře,
když kolem něj letí,
kolem té tváře, vedle nějž
ostatné jsou jen smetí
Jedinkrát viděla jsem tu tvář
v záblesku bouře uletěla,
přítomnost vznešeného,
uzřela jsem archanděla
Můžeš býti pánem
11.11.1996
Křehká bílá
Květinová víla
Tanečním krokem
Kolem jedlí nad potokem
Kůru březy jako šál má
Dlouhou trávou lesa bloumá
Přijíždí rytíř na černém oři
Na kolenou před ní se koří
Oči vášní zastřené
Líbal by a neslyší, že ne
Nevidí pobledlé tváře
Nezachytí svit svatozáře
Tvrdá pěst mocná
Každý poddaný ji pozná
Vinné i nevinné trestá
Ubrání se cizí nevěsta?
Nemá meč, nemá nůž
Jen na skrášlení bledou růž
Nevinost versus síla
Jak mocná bývá víra
V panenskou čistotu
Proč cítí tak silnou jistotu
že temný ďábel hlavu skloní
a nevztáhne svůj pařát po ní?
Chvějící se dlouhé řasy
Nebývá vidět v Armádě spásy
A přece krutovládce
Stratí chuť k zbytečné hádce
Hledí do tváře pokořeně
Víc dítěti nežli ženě
A předtím, než se otočí
Pohlédne ještě jednou do očí
Své přemožitelce, své paní
Každou noc, než na něj padne spaní
Cítí obrys jemných dlaní
Na svých vlasech havraních
Slyší její vzdálený smích…
Radost
13.11.1996
Jásavé barvy ve slunci svítí
Tráva se třpytí, ukrývá kvítí
Skřivánčí nápěv
V souladu s mou náladou
Proudí a houpá zahradou
Široký úsměv proti mé vůli
Utkvívá na rtech tváře mé v půli
Trvalý záchvěv
Proč se tak těším, co má se stát?
Vzáším se, chce se mi zpívat a hrát
Radost je slovo, co všechno změní
Křehký cit pro Tebe, Tvoje potěšení
Stobarevný páv
Kolem uší stoupají mi bubliny smíchu
Uvidím Tě konečně, vše čisté, bez hříchu
Laskavé přátelství, kamarádská láska
Pro nás a pro štěstí. Duši mi laská
Nejjemnejší háv
Vezmu Te za ruku, čekám Tvé objetí
Nejlepší příteli, mé věčné prokletí
Co (ne)může být…
17.12.1996
Být s Tebou je krásné
Je to víc než pouhý dar
Barevný svět nad námi žasne
Kolem snad letí i motýlů pár
Být s Tebou je krásnější
Než kohokoliv a cokoliv mít
I slunce je hned jasnější
Nic hezčího ani nemůže být
Dívám se, jak záříš, když mě spatříš
Můžu se tvářit, že to nevidím?
Bohužel vím, ke komu patříš
Nemám tu sílu, nikdy to nezměním
Dívám se, jak ke mě spěcháš
Na Tvoji postavu na konci ulice
Nakonec mě však samotnou necháš
Překypuji něhou a trápím se velice
Zbytečně život hlasitě proklínáš
Netoužím po Tvém objetí
Chci vidět jen, jak se usmíváš
Jak Ti mrak z čela odletí
Zbytečne nás zase trápíš
Oba víme, jak to dopadne
Nakonec vždy ke mně kvapíš
I když si stokrát řekneme, že ne
Moci se dlouze dívat na Tebe
Jenom se dívat, nechci nic víc
Okamžik vhodný na plátno i do nebe
Příznačně ozářen milióny svíc
Moci vidět, že si živ a zdráv
Jen přátelství hřeje a nepálí
Vzdát se všech nároků a práv
Tiše se těšit z povzdálí
…si zpívám (Part 1)
17.12.1996
Měla jsem
Strašně zvláštní zdání
Jedenácté přikázání
Přišlo na přetřes
Byla jsem
Prý zase já na vině
Řekla moje tchýně
Obešel mě děs
Že prý
Po cizích se koukám
Nesmysly si broukám
A víno nepiju
Každý
Jen ve mě chybu hledá
Zůstala jsem bledá
Jak se má nežiju
…si zpívám (Part 2)
17.12.1996
Zase čekám, až se vrátíš
V tuhle chvíli nežiju
Než pocítím, že jsi při mě
Tak se příště opiju
Každý týden v tuhle chvíli
Ruce se mi třesou
Představuji si pokaždé
Jak Tě vleže nesou
Cokoli se Ti může stát
Děláš si vždy legraci
Teď tu nejsi a já mám strach
Můj úsměv se vytrácí
Zaklopej už na okýnko
Dlouho to nevydržím
Abys nebyl překvapenej
Pokud se Ti tu složím
Pieta
14.02.1997
Nechcem byť dieťa
Nechcem byť dospelá
Radšej niečo medzitým
Viem, čo je pieta
Vždy budem nesmelá
Ďaleko dopredu nevidím
Mám krásneho syna
Ešte stále ma ľúbi
Dáva mi pocit istoty
Necítim sa byť iná
Tak ako bývajú duby
Vždy budem plná čistoty
Čo už?
19.02.1997
Viem to dávno
moje básne za nič nestoja
ja mám strach
no ony sa nikdy neboja
Stále si vravím
že na nič nemám nadanie
jediné čo viem
je moje večné snívanie
Trápení
16.05.1997
Ja vím, že jsou všichni stejní
Že každý nosí vlastní kříž
Co s tím však naděláš, když
Mám zase k jednomu z nich blíž
K jednomu blíž
Ten druhý se vzdálí
Marně si naříkám, že mě to pálí
Nijak to nezměníš
K 33
19.05.1997
Máš narozeniny
Tak ti přeju sto let
Nevím, jak to říct
Bez tebe se mi nelíbil svět
Teď už to přešlo
Teď už to nebolí
Tak ti přeju hodně lásky
Přeju ti cokoli
Cokoli, co chceš,
Cokoli se ti zlíbí
Ať máš (nejlíp) všechno
A hlavně ať neděláš chyby
Posílám ti polibek
Je první a taky poslední
Někdy na tebe myslím
Když se ráno rozední
Duha
20.05.1997
Duha, ta ve mě zpívá
Zářivé oblouky
Je deštivá
Kapky se třpytí v slunečním tanci
Chvíli nehybné
Zadržím dech
Pak padají na zem
V barevných odstínech
Duha je mašlí ve vlasech Léta
Tančící nad městem
Ty jsi modrý a já žlutá
Já jsem narcis a ty modřín
Pojď, podáme si ruce
Spolu mají zelenavý odstín
Modrá v duze vonívá po ránu
Zelená po létě
A bílá po chrámu
Růžová po dětech
Žluté jsou květiny
Moje nebe barevné
Má všechny odstíny
Moje moře
20.05.1997
Sedím venku a je mi krásně
Vůně mokrého asfaltu
Letní vůně
I na mne občas kvapne
Vysoký urostlý kaštan
Ten taky mokne
Kývá mi bledými šmouhami květů
Naproti kočka v okně
Znovu ten závan
Ozývá se i ve mě
Letní bouřka
Sedím tu ve tmě
Vlahý podvečer
Po dlouhém dusném dni
Myslím na slunce
Které kdesi zahřívá jiné lidi
A ke mě vysílá poslední zlatavé paprsky
Je tu tak krásně
Že netoužím být při moři
Když tady prší
Teď se zablesko
Zahřmělo
Cítím tě, Bože
Pokojně sedím a neutíkám domů
Ten déšť je moje malé soukromé moře
Ranní léto
21.05.1997
Otevřeným oknem
Dívám se do světa
Listí stromů přede mnou
Vypadá jako tapeta
Ptačí hlas trylkuje
Volá mě ven
V dáli druhý odpoví
Začal nový letní den
Právě se probudil
Slunce ještě nepálí, jen hřeje
A v dálce nad cestou
Se mlhavý příslib horka chvěje
Básničkový deň
21.05.1997
Dnes mám básničkový deň
Aj taký má svoj pôvab
Vyhliadnem si vyšší peň
A recitujem
Všetci sa môžu schovať
Depresívna
21.05.1997
Good morning, Mr. Happy
Dnes je nejak chladno
Na ceste sú črepy
A rozchodené bahno
Rozbité zrkadlo
Sedem rokov nešťastia
Koho to posadlo
Má divné zápästia
Chvejúce sa ruky
Ťažký trám, tmavý krov
Pivonkové puky
Zdobná truhla a čerstvý rov
Snad, že… prší
16.06.1997
Prší
A mně se nechce spát
Prší
Tak pojď si ven hrát
Prší
Venku jsou cesty plné vody
Prší
Mám klobouk do nepohody
Prší
Z obložních dírek padá voda
Prší
Stojím venku a není to škoda
Prší
Je nádherně šedivé nebe
Prší
Myslím na tebe, na tebe
Jen si představ
Jak budu běhat v proudech deště
Skočím do louže a křičím, že chci jestě
Podomní obchodník se krčí pod stříškou
Mávám na něj dlaní jako žlutou pampeliškou
Nechápavě valí oči na to, jak se směju
Bude to asi tím, že tebe a déšť miluju…
Čas
16.06.1997
Děti jsou děti
A dospělý je taky pták
Letí a letí
A neví, kdy to nechat tak
Hopem a skokem
Jak rychle kolem pádí čas
Je přítelem, pak sokem
Někdy hladí, někdy trápí nás
Minuty a hodiny
Se mění v tuny písku
Jen se směj, nejsi jediný
Obrať k slunci tvář…
… a nastav žebráckou misku
Jedno jméno
18.06.1997
Obyčejné jméno
Zvláštní pocity
Tvé jméno
Má pro mě zváštní příchuť
Jeho zvuk, to jsi přece ty
A nejenom ty, i ti druzí
Ty lidi mám ráda
Několik tváří, jedno jméno
Začalo to dávno
Když jsem byla moc mladá
Každý z nich je víc než přítel
Ne, není milenec
Někdo, bez nějž nemůžeš žít
Opora v nouzi
Doživotní tichý spojenec
K narozeninám
23.06.97
Pre Lin
Nový účes, zvlněné kadeře
Večer mě čeká
Slavnostní večeře
Dnes mám velký svátek
Každý to ví
Všichni s láskou přijdou
Jenom ne ty
Protože ty jsi ta,
Na kterou čekám
S něhou a touhou
V mysli před tebou klekám
Líbám tě do dlaně
Skloníš se ke mě
A hladíš mě jemně, jemně
Ještě stále o mně nevíš
Jsi zakletá
Tak mlč a naslouchej
Budu tu na tebe čekat
Třeba léta
Jednou se zjevíš
A pak…
Nasednem na vlak
A půjdem na kraj světa
Čekám…
Nezapomeň!
Bílá vrána
11.07.1997
Někdy mám spleen
A někdy se usmívám
Pláču
Do tváří se nedívám
Osamělé večery
Opuštěná rána
Sedím si tu na drátě
Ošumělá bílá vrána
Podzimní ráno
19.09.1997
Napůl den a napůl noc
Ze země se mlha dvíhá
Má láska ještě dospává
Nikdo ji neruší
Tichounce dýchá
Chladivé podzimní ráno
Je pochmurné jak má nálada
Ty se však probouzíš s úsměvem
Jakmile mě zbadáš
Tenhle kousek dne mám moc ráda
Doušek horkého čaje
Nás povzbudí a zahřeje
Vzhůru do nového dne
Po takovém ránu překonám
Všechny mělčiny i peřeje
Něžné jako ty
05.02.1998
Něžné jako déšť
Něžné jako sníh
Tak něžné jako hřích
Tvé ruce jsou
Hebké jako smích
Hebké jako květ
Když se mě dotýkáš
Tiše opouští mě svět
Tvým jemným rukám
Něžné síle
Kráse laskání
Se vyrovná jen tvé líbání
Silný a tak křehký
Krůpěj slaná na řase
Šeptáš tiše miluji tě
Spolu sníme o kráse
Chci s tebou…
14.04.1998
Chci s tebou protančit celý svět
Chci s tebou obejmout každý květ
Dívat se nad obzor
Za sluncem
Za mraky
Za koncem dne
Chci s tebou do mraků vyletět
Chci s tebou do noci vykřičet
Tu lásku co v srdci
Šeptá mi
Tepe mi
Divoký proud
Chci s tebou proležet každý den
Chci s tebou prožít bláznivý sen
Cítit tě tvářemi
Dlaněmi
Náručí
I duší svou
Moje hvězdo
14.02.1999
Hvězdy města nocí září
Nocí probděnou
Opouštíš mě přesto že jsem
Tvojí vyvolenou
Doufala jsem léta tajně
Že jednou procitneš
A teď, když se to už stalo
Si jinou vybereš
Prosím, ať je lepší, hezčí
A ať tě má ráda
Budu ti přát tvoje štěstí
Přes zlomená záda
Změnil ses
14.02.1999
Změnil ses, má lásko
Vypadá to, že máš znovu život rád
Na novou šanci čekáš
Na novou lásku snad
Nemůžu tě mít o nic víc než předtím
Nejsme si prostě souzeni
Přesto cítím když zavírám oči
Jak mě líbáš na rameni
Změnil ses, má lásko
Změnil ses téměr k nepoznání
A to co mě nejvíc láká
Je dlouhé něžné milování
I já se změnila, snad
A proto tě pouštím bez reptání
I když pláču pokaždé, když
Odmítám tu představu o líbání
Vráťme čas
14.10.2000
Zabudla som na lásku
Na svitanie a na krásu
Na nehu, ktorú dať mi vieš
A zdá sa, že Ty zabudol si tiež
Možno, že časom sa to vráti
Znovu tu budeme, aj ja, aj Ty
A to čo vždy bolo medzi nami
Príde späť spolu so slzami
Večer
05.05.2001
Jsem plná, tak plná úsměvů
Večer plný tichých nápěvů
Prošli jsme a teď mi proudí tělem
Hladím vánek svým vášnivým čelem
Myšlenka na Tvou dlaň mě rozechvívá
Ta představa je překvapivě živá
A je jich víc – Tvé rty, Tvá objetí
Cítím něhu, touhu… i dojetí
Nemohu myslet na nic – kromě Tebe
Mám ledové ruce, samota mě zebe
Byly krásně horké v Tvých dlaních
Založím si do herbáře Tvůj smích
Lháři
12.5.2001
Toulám se městem vzpomínek
A chráním v sobě plamínek
Který jsi mi darem dal
Toulám se pouští beznaděje
Nevím už, co se ve mě děje
Slysím jen, co jsi povídal
Lhal jsi mi o lásce, o modrém moři
O rytíři bez strachu, co se mi koří
Hrozné, jak krásně jsi mi lhal
Prohlížím si hrad něžných jmen
Přeju si vrátit zpátky ten den
Prosím Tě, lži mi dál
Nemôžem zabudnúť
25.05.2001
Nemôžem zabudnúť na Tvoj úsmev,
ktorý si mal vyhradený iba pre mňa
Nemôžem zabudnúť na Tvoj pohľad,
ktorý ma odrážal takú, akú ma Ty vidíš
Nemôžem zabudnúť na Tvoje ruky,
akoby stvorené hladiť moje krivky
Nemôžem zabudnúť na Tvoje pery
a spôsob, akým si ma bozkával
Na to všetko myslím a nemôžem zabudnúť
Cesta končí
30.10.2001
Cesta končí na břehu řeky
možná tam někdy býval brod
ale teď cesta končí a řeka volá
pojď se mnou, jen pojď
Pojď, poplujem spolu
pojď, konečne budeš mít klid
pojď, všechno skončí, pojď
a pokoj budeš mít
Cesta končí, jak končívá život
ne plynule, ale rázem
tak jako zvykne končit rokle
příkrým a strmým srázem
Tak pojď, jen pojď, skončeme to spolu
už nemyslet, už neplakat, už nic
tak pojď, utnem to a k molu
vztáhnem ruce a odplynem, nic víc
Len pre teba
29.01.2002
Útržky snov poletujú vzduchom
viem, že si s ňou, ale ja som s tebou duchom
Chýbajú mi hlavne tvoje veľké dlane
zavriem pevne oči a myslím len na ne
Na ne a na náruč, v ktorej si ma zvieral
a teraz, keď si preč, som ako opustené zviera
Si preč a si s ňou a vždy to tak bude
aj tak myslím s radosťou na teplo tvojej hrude
Na tvoj vážny pohľad úplne bez úsmevu
tak ma zase pohlaď a vráť mi chuť do spevu
S tebou
09.04.2002
Koľkokrát sa ma dotkneš dlaňou
toľkokrát sa zachvejem
a viem, že pôjdem za ňou
aj keď si poviem, že nie
Koľkokrát sa mi pozrieš do očí
toľkokrát zatajím dych
zakaždým sa mi hlava zatočí
kým čakám na tvoj vzdych
Vravíš, že nepoznáš lásku
tak mi povedz, čo to je
či čakáš, že sa zrúti nebo
alebo vybuchnú ohňostroje
Možno je to len čakanie
a radosť, keď ma objímeš
myšlienky, túžby a sny
a pocit, že mi rozumieš
Neviem, či to, čo cítim, je láska
ale obývaš mi hlavu a náruč
a ak ty cítiš niečo iné
tak ma to prosím nauč
Sama
15.5.2002
Tak tu sedím na nábřeží
a tiše si broukám
a smutně se koukám
jak láska kolem běží
a mně dává vale
já ji tak chci, ale
nikde tu kolem neleží
Kluci a holky se objímají
já se na ně tajně dívám
dumám, do vody plivám
je jim fajn, vždyť lásku mají
má cesta bude daleká
nikdo tam na mě nečeká
boty se těžko obouvají
Dávam ti seba
23.08.2002
Láska je krehká ako suchý list
Túžim po nej a ona nie a nie prísť
Dávam ti všetko, čo viem a môžem dať
A ty ani nevieš, či vôbec máš ma rád
Miluješ len časť zo mňa, ja som však celá
Nedá sa to oddeliť, je to časť môjho tela
Keby to šlo, čo neľúbiš odtnem ako nohu
Takto to nechám byť a porúčam nás Bohu
Ak môžeš, ľúb ma prosím, takú aká som
Na oplátku sľubujem, že pomôžem ti v tom
Niekedy v tvojej tvári vidím, že ma chceš
A dobre vieš, že ja ťa ľúbim a že chcem ťa tiež
30.09.2002
Bol to len krásny prelud a klam
Neľúbil si ma… zostaneš zase sám.
A ja som tiež sama, teraz je nám dobre?
Ja sa trápim a ty tiež. Každý o lásku žobre.
Zima
20.02.2003
Potichu kvapká jedna kvapka
za druhou
zhrdzavený kohútik sa na mňa škerí
a ja nemám silu
vstať a vyraziť ho z dverí
Rozraziť ich, rozkopnúť
nadýchnuť sa čerstvého vzduchu
sedím tu zavretá
nevidím, nepočujem, len cítim
bolesť, ako mi kvapká v uchu
Šedivá samota mi do duše škriabe
svoje písmenká
dýcha mi na chrbát, mrazí ma v zátylku
zima, zima, zima…
slnko poď, ohrej ma na chvíľku
Pravda
02.09.2003
Splietaš mi prsty do obrúčok
Ale čo keď milujem iného
Nezáleží na tom koho
Zabudni a vydýchni ma do vzduchu
Chvejú sa ti plecia, ako plačeš
a ja vnútri plačem s tebou
Zabudni, že som ti ublížila
Pravda je zlá starena
teraz som to ja
Splietaš mi do venčekov vlasy
a ja cítim jeho dych
vnímam ho kožou po vetre
Viem, že už nepríde
Asi
Nechoď
18.11.2003
Myšlienky sa nedajú len tak ľahko vypnúť
hráme sa na lásku a ja si neviem zvyknúť
V mojom hrade straší duch bývalej lásky
neviem ho prepustiť bez strachu z porážky
Blúdi stále so mnou, hoci mal byť dávno preč
chcem už zabudnúť, no dáva so mnou večer reč
Jeho tiché kroky blúdia v mojej mysli
cítim jeho dlane, na moment ma stisli
Ty ma držíš v náručí a myslíš, že som tu
a ja blúdim v spomienkach a vítam samotu
Aj smútok je lepší než čakať na nemožné
aj keď bolí, trápi, páli… už nedúfam. Už nie.
Sloboda (V lese)
30.01.2007
Keď mi vánok jemne do tváre zafúka
premkne ma zvyčajne príjemná predtucha
voľnosť sa hlási o svoje práva
sloboda ma láka a k sebe zvoláva
V lese žijú priatelia stromy a kamene
nikto mi nevkladá pod nohy korene
každý živý tvor ma jasným hlasom zdraví
to čo si ja želám, to sa tam spraví
V lese ma nik nekára, nesúdi, nehaní
nemusím sa chúliť do klbka obrany
celý šíry svet je v tento moment môj
nemyslím na návrat, na slzy a boj
Obraz na strope
20.06.2007
Pribijem si obraz na strop
je môj, ručne maľovaný
aj strop je predsa stena
viem, že sa to nemá
tak hoď kameňom, komu sa to nezdá
budem ukameňovaný
(asi o jednej nad ránom po montovaní linky ma vyhnala z postele)
Smutek
28.01.2002
Ve vzduchu je jaro a obloha je modrá i v noci
Nevím čím to je, no má mě ve své moci
Moře a stín a vybledlý pruh trávy
hluboký spleen… pláču si do kávy
Život je zvláštní, nezná slitování
Někdo je šťastný, já k politování
Zbloudilý stín na duši mi leží
Málokdy spím a v mých očích sněží
Nemám pro koho ani poč být krásná
Chci se někam skrýt a umřít, konečně šťastná
Moře a stín a toulky mokrou trávou
V tvé náruči že spím, to se mi honí hlavou
Nezvyknem popisovať, ako rastú moje básne, ale toto je také milé, že som neodolala. Sedím si teda doma, je večer, či skôr noc, sedím sama na pavlači a cítim sa maličká pod hviezdnatým nebom. Maličká a hlavne strašne opustená. V takýchto prípadoch fajčím a smskujem v tme a keďže ma práve navštívila prvá sloha novej básne, posielam ju (smskou, žiadne čety ešte neexistujú) priateľovi Jožkovi, je to príbuzná duša a môj anjel ochranca a veľmi mi pomohol, keď som bola úplne na dne. No a o pár minút mi ako odpoveď prišiel tento text:
Jožko:
Modré je ráno a modré sú tvoje oči
Zašepkáš áno a sen k tebe vkročí
Prstami do dlane nakreslím ti dúhu
Ak ti z nej zostane, vyčaríš si druhú
V dlani si postavíš farebný hrad
V ňom isto pochopíš, kto ťa má rád
Môj osvedčený recept na zahnanie zlých duchov Smútku a Beznádeje – zdieľanie týchto nepríjemných vlastností s kamarátmi (osvedčený pre mňa, neviem, ako kamaráti, ale vždy je to na revanš) zase raz priniesol svoje plody a pribudla ďalšia časť básne. Tentokrát je autorom Ľubo.
Ľubo:
A keď ju zodvihneš, pribiješ na nebo,
vždy keď sa otočíš, budem stáť za tebou